TARRY GRANT - exkluzivní rozhovor s hvězdou Extreme Sports Channel

Je to kovboj tělem i duší! Řadu užitečných zkušeností získal na ranči, kde pracoval téměř 25 let. A aby toho nebylo málo, tak v nedávné době projevila o Grantovy ojedinělé schopnosti zájem také  britská armáda. Ta mu nabízela spolupráci na speciálním výcviku vojáků, jež měli být vyslání do Afganistanu, díky kterému by dokázali bez problému přežít v nebezpečném terénu, vystopovat nepřátele.

Tarry Grant je hvězdou pořadu Mantracker! Ojedinělé reality show, která se poprvé objevila na televizních obrazovkách v roce 2006.  Jde o to vystopovat kohokoliv a cokoliv si Terry zamane. Každý díl je jedinečnou výzvou!

Jeden kovboj, jedna výzva, jeden cíl, dvě kořisti, téměř dvojnásobný náskok, až tisíce stop, ale především napětí, pot, hra o čas, snaha uniknout zajetí, nevyzpytatelné okamžiky, pronásledování. Mantracker snoubí zábavu i napětí. Tarry Grant jako Mantracker je lovec, který se snaží dopadnout svoji kořist za pomoci všech svých smyslů. Nic pro něj není překážkou, i když jeho protivníci mohou disponovat nejrozmanitějšími schopnostmi. Mantracker je jako hra na kovboje a indiány, na kočku a myš.

Terry Grant a producent Ihor Macijiwsky o pořadu Mantracker:

1.    Co nám řeknete o Vaší show? Jak ji vnímáte?

IM: Je to skutečné drama. Nejnapínavější na celé show je pro mě to, jak mezi sebou spolupracují Grantovi protivníci (dvoučlenný soutěžní tým). Prostě neoddělitelně potřebují jeden druhého, a to nejen aby porazili toho chlápka, co je pronásleduje (Terryho smích), ale aby vůbec přežili v terénu.

TG:  Od začátku do konce jedno velké dobrodružství. Už jen to, že vůbec netušíte jakým směrem se vydat, dokud není vystřelena světlice. Teprve ta mi napoví směr a pak začíná ta správná reality show. 

2.    Jak dlouho trvá lov na soutěžící?

TG: Cesta je dlouhá 36 km a lov kořisti trvá přesně dva dny. Ať se děje, co se děje. A můj cíl je stále stejný. Dopadnout je! Žádné hollywoodské pozlátko. Točí se přesně to, co se stane. 

IM: Když se prodíráte divokou krajinou a víte, že vás někdo pronásleduje, je to sakra těžké. Ale jednou to skončí a vašim cílem je nenechat se dopadnout. V pořadu většinou vystupují průměrní lidé, ženy i muži. Žádné superbytosti a o to je pro diváka zajímavější sledovat ten 36 km dlouhý souboj.

3.    Jak vybíráte terén, ve kterém pořad natáčíte?

IM:  Když vybírám vhodné lokace, snažím se najít rovnováhu, která zaručí stejnou obtížnost pro kořist i lovce. Neboli soutěžící a Terryho. Je také nutné uvědomovat si limity pro Grantova koně. Pro soutěžící je výhodné, když se v terénu vyskytují například bažiny, skály, jezera nebo i hustý les. Jsou to oblasti, ve kterých je s koněm obtížné se prodírat. V tomto terénu navíc není jednoduché najít tu správnou stopu. Při výběru se snažím, aby lokace byly různorodé, ale doposud jsme většinu dílů natáčely směrem na západ, jelikož Terry je kovboj! Ale máme v plánu vydat se také do jiných částí Kanady. Předpokladem je, že tam ale stále bude možné nacházet obtížné terény, jak pro kořist, tak jejich pronásledovatele.



4.    Terry, jak se z Vás stal Mantracker?

TG: Není pochyb, že si mě producenti pořadu vybrali díky tomu, jak báječně vypadám! Skutečnost, že umím vystopovat kořist a jezdím výborně na koni, byl jen takový nepodstatný bonus! (Terry se málem smíchy popadá za břicho)

5.    Je pravda, že jste byl požádán, abyste trénoval britské vojáky před jejich plánovaných odchodem do Afganistanu?

TG: Ano, byl jsem požádán, jestli bych jim mohl poskytnout nějaké základní školení. Musím říct, že pracovat s vojáky byla opravdová zábava. Zpočátku mi příliš nedůvěřovali, ale jak si postupně uvědomovali, co se jim snažím předat, bylo na nich vidět, že se z výcviku a mých rad snaží odnést co nejvíce. Jestliže se alespoň jednomu z těch kluků podaří díky určitým stopám, znakům v terénu, rozpoznat varování, díky kterému si může zachránit holý život, moje mise byla splněna!

6.    Dokážou vojáci díky vašemu tréninku vystopovat v okolí i nejrůznější výbušniny?

TG: Ne, opravdu to není o tom naučit je hledat v okolí bomby, ale rozpoznávat nejrůznější signály, znaky, zkrátka rozpoznávat stopy (zvířecí, lidské nebo žádné), jež jim zachrání život.

7.    Co dělá show tak vzrušující?

IM: Je zde neskutečně mnoho elementů, které činí show vzrušující. Jsou to osobnosti lidí, kteří jsou na pomyslném útěku, také to, jak zvládají jednotlivé překážky, jak dokáží vzájemně spolupracovat. Dále je to samotný terén. Do cíle se zkrátka  nemůžete dostat vzdušnou čarou, ale je třeba překonat řadu překážek - bažiny, skály, les apod. V neposlední řadě činí pořad vzrušující neuvěřitelné Grantovi stopařské schopnosti. A v podstatě kombinace všech těchto aspektů tvoří dramatickou podívanou od začátku až do konce.

8.    Grante, jak se cítíte, když vám soutěžící uniknou? Když na konci nejste vítěz?

TG: Jak se cítím?  Každý, kdo mi unikne, každý, koho se mi nepodaří vystopovat a dopadnout, si tu výhru jednoznačně zasloužil. Neberu to jako osobní zklamání, protože ve hře je spousta nepředvídatelných aspektů, souher okolností apod. Jedno je ale jisté. Ti, kterým se podařilo uniknout, do toho dali všechno. Stejně jako já museli překonat nehostinný terén, zajistit si potravu, pití, být neustále ve střehu, v neustálém pohybu. Není to hračka, a proto před nimi smekám svůj kovbojský klobouk.

IM: Na obhajobu Terryho musím dodat, že na rozdíl od soutěžících vůbec netuší, kde se nachází, nezná terén, nemá kompas ani mapu. Jediné, co má, jsou vynikající dovednosti stopaře. Mohu-li citovat jednoho z kameramanů po prvním dni natáčení, tak řekl přesně toto: „Poprvé, když jsem Granta uviděl v akci, jen jsem zalapal po dechu, jaká neuvěřitelná bytost z masa a kostí se to před mou kamerou vlastně pohybuje.“


9.    Je těžší vystopovat muže nebo ženy?

TG: Ženy myslí jinak než muži. Chlap si tam venku říká: „Když nás chytí, tak jsme tenhle závod prostě prohráli“. Je to otázka jejich hrdosti. Naopak ženy v sobě mají instinktivně zakódovaný  určitý strach z neznámého. Určitou opatrnost. Z nějakého důvodu ke hře přistupují spíše způsobem, který jim říká: „Nesmíme se nechat chytit, protože nevíme, co nám ten týpek udělá“. Ženy se na rozdíl od mužů také zcela jinak pohybují v terénu. Chlapi používají k překonání překážky ve většině případů sílu. Skálu, která jim stojí v cestě, přelezou. Žena ji raději oběhne. Muž jezero přeplave, žena nebude zbytečně plýtvat svojí drahocennou energií. A takových rozdílu bychom mohli jmenovat celou řadu. K ženskému týmu musím zkrátka přistupovat úplně jinak než k mužskému. Musel jsem se naučit, že ženy uvažují rozdílně. Neplatí na ně postupy, kterých můžu využít u mužů, protože si nestačí říct: „Kdybych byl kořist, vydal bych se určitě tudy“. Oni se tudy určitě nevydaly. Uvažují zcela jinak. Ženy jsou nepředvídatelné a já musím být připraven na cokoliv! (smích). Ženy mě nutí vybočovat z běžných „mužských“ způsobů myšlení!